|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Hrad Cornštejn byl vybudován v I. polovině 14. století na strategické poloze západní strany kopcovitého výběžku ze tří stran obtékaného řekou Dyjí, poblíž místa dřívějšího pravěkého hradiště. Jeho jméno je nejspíše odvozeno z německého Zohn (hněv) a Stein (kámen, skála), tím měla být vyjádřena síla i pevnost hradu. Vznikl na území původního hradského obvodu Bítovska, které přešlo koncem 13. století jako zástava do rukou Lichtenburků. Poprvé se uvádí v listině markraběte Karla z 31. května 1343, kterou dovolil Smilovi, Čeňkovi a Janovi z Lichtenburka rozdělit jejich léno - hrady Bítov a Cornštejn - na tři díly. Cornštejn postavil zřejmě otec Smila a Čeňka, Raimund z Lichtenburka někdy ve 20. létech 14. století se souhlasem krále Jana Lucemburského pro posílení rodového Bítova a k ochraně cesty na Vranov. Před rokem 1348 hrad držel spolu se Štítary a zaniklými Přiblovicemi Jindřich z Lichtenburka. V polovině 14. století vznikl o hrad spor mezi Lichtenburky a pány z Hradce, avšak k roku 1363 se Lichtenburkové opět uvádějí jako jeho držitelé. Tehdy byl Cornštejn podstatně rozšířen, zejména o předhradí, a zdokonalen hradní palác. Roku 1422 hrad údajně padl do rukou husitů. Po husitských válkách přistavěli Lichtenburkové k severní straně nový palác se sálem ve II. patře. Jejich mocenské postavení vzrostlo ve 40. letech 15. století do té míry, že Jan z Lichtenburka dokázal vést boj se sousedními Rakousy a s římským králem Fridrichem. Několik let se táhnoucí spory byly roku 1445 ukončeny smírem, kterým byl Jan králem Fridrichem vzat na milost. Od roku 1460 držel Cornštejn Hynek z Lichtenburka a na Bítově, který odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad a podporován papežem Piem II. zahájil v roce 1463 otevřenou vzpouru. Jiří z Poděbrad hrad r. 1464 oblehl a jeho dobývání, řízené hejtmanem Oldřichem Mládencem z Miličína, trvalo téměř rok. Obranu hradu vedl rytíř Jan Šarovec. V polovině roku 1465 byl Cornštejn králem dobyt, Lichtenburkům konfiskován a lénem udělen Jindřichovi Krajíři z Krajku. Jeho syn Wolfgang jej opravil a nově opevnil. Opevnění bylo rozšířeno i o bašty proti dosahu soudobého dělostřelectva. Po roce 1526 hrad opět přechází do vlastnictví Lichtenburků a k Bítovu. Za jejich panství bylo v roce 1542 opevnění Cornštejna v souvislosti s tureckým nebezpečím naposled posíleno. Krátce na to, roku 1576, změnil hrad majitele a připojením k Bítovu zanikla potřeba dále jej udržovat. Od konce 16. století je hrad pustý. Jako součást bítovského panství přecházel Cornštejn postupně do vlastnictví Jankovským z Vlašimi (1617), hrabatům z Daunu (1788), počátkem 20. století zdědili panství Haugvicové. R 1906 je prodali Janu Ladislavovi Zamoyskému, který je postoupil knížeti Františkovi Radzivillovi. V roce 1912 získal panství Jiří ml. svobodný pán Haase z Hasenfelsu, jemuž zůstalo až do zestátnění po II. světové válce. Nynější podoba hradu je výsledkem jeho rozsáhlé rekonstrukce, kterou v 70. letech 20. století provádělo tehdejší Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Rekonstrukce či dostavba nebyla dokončena a v polovině 80. let byl hrad převeden do správy Jihomoravského muzea ve Znojmě, které nyní zajišťuje nejnutnější sanační práce umožňující zpřístupnění zříceniny veřejnosti. |
||
|
