|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 „Za Mšenem vypíná se na vysoké hoře starožitný hrad Houska, znamenitý nejen svou stavbou, nýbrž i krásnou polohou, poněvadž hradiště obkličují na straně jižní lesnaté vysoké hory, kdežto k severu a západu otvírá se rozkošný rozhled na krajinu až za Dubou a k Bezdězi. Hrad Housecký stojí na skalisku podobném čtverci nebo kostce, jehož severní, východní a západní strana úplně stěnám se vyrovnají.“ Tolik August Sedláček ve svém díle Hrady, zámky a tvrze české. První známá písemná zmínka o Housce pochází z konce 13. století, druhá z roku 1316, kdy už je hrad majetkem Hynka z Dubé, příslušníka rodu Ronovců. Tato šlechta, původem ze Žitavy, byla vůdčí silou kolonizace severních Čech, jejíž symbol si dokonce zanesla do erbu - dvě zkřížené osekané větve, staročesky ostrve. Páni z Dubé měli ve velké oblibě jméno Hynek, až se dnes někomu může zdát, že zamýšleli žertem zamotat hlavu historikům. Již Jindřichovi, otci zmíněného Hynka (zvaného též Hynáček) se říkalo Hynek, Hynáčkův mladší bratr byl také Hynek (celým jménem Hynek Berka z Dubé), a ten měl dva syny: starší se jmenoval Hynek a mladší? Zkuste hádat… To ale jenom na okraj, podstatné je, že hrad ve své původní raně gotické podobě vydržel až do konce 16. století, kdy ho tehdejší majitelé Hrzánové z Harasova přestavěli v duchu renesančního slohu. Největší proměnou prošel interiér, především gotické sály a kaple, jež byly kvůli snazšímu vytápění rozděleny vloženými stropy na dvě podlaží. V dalších třech stoletích se v Housce neudálo nic převratného, ale několik událostí si pozornost bezesporu zaslouží. Od roku 1622 Housku i s přilehlým panstvím vlastnil dvanáct let Albrecht z Valdštejna, jenž si velice liboval honitbu v přilehlých lesích. Po skončení třicetileté války se Houska ocitla v mnohem větším ohrožení, když byla zařazena na seznam objektů, které měly být zbořeny, aby v případě eventuálního vojenského konfliktu nemohly posloužit nepříteli jako opěrný bod. Tehdejším majitelům se po delších jednáních nakonec podařilo hradní budovu zachránit, v roce 1658 bylo strženo pouze vnější opevnění a velká gotická věž. Na samém začátku 18. století přešla Houska do majetku Kouniců, přestala být panským sídlem a pomalu chátrala. Až v roce 1823 ji nechal opravit hrabě Vincenc z Kounic, ovšem musel na to vydat prostředky odpovídající čtyřletému zisku celého panství. Na Housce, které rekonstrukce vtiskla vzhled pseudorenesančního zámku, se pak několikrát objevily dvě známé osobnosti. Pobýval tu Kounicův přítel, astronom Martin Alois David, jenž byl rektorem pražské univerzity a ředitelem pražské hvězdárny, a na svých pěších cestách k Bezdězu se zde zastavoval Karel Hynek Mácha. Zajímavé i pohnuté byly osudy Housky v minulém století poté, co ji v roce 1924 koupil Josef Šimonek, senátor a prezident Škodových závodů v Plzni. Po celkových opravách byl až do r. 1939 užíván jako letní a reprezentační sídlo rodiny. Poté, díky své poloze v sudetech, do r. 1945 využívala hrad německá armáda, od r. 1950 zde byl umístěn archiv Státní knihovny v Klementinu. Po dožití střech položeny nové (měděné), plánované noční sanatorium Spolany Neratovice nebylo dokončeno. Hrad byl počátkem 80. let předán Instavu Praha, poté vydán v restitucích původním majitelům. Těmi jsou dnes Ing. Jaromír Šimonek a jeho sestra Mudr. Blanka Horová. Současný stav objektu je bohužel výsledkem čtyřicetileté „péče“ státu. Hrad je nyní postupně rekonstruován. Velkým úspěchem je, že byl v roce 1999, snad poprvé v historii, zpřístupněn veřejnosti. V posledních letech po dlouhé přestávce hrad opět ožívá divadelními představeními, jarmarky a vystoupeními šermířů a hudebníků. |
||
|
