Popis - SM - Slovácké muzeum


Slovácké muzeum v Uherském Hradišti zaujímá v síti českých a moravských muzeí významné postavení. Nejen svým stářím či množstvím sbírkových předmětů, ale především zaměřením a pracovními výstupy upoutává zájem odborné i laické veřejnosti. Není typicky vlastivědným zařízením. Již od svého vzniku se profilovalo etnografií a archeologií, později výtvarným uměním a historií. Výzkumný a sběratelský záběr na celou národopisnou oblast Slovácka jej řadí mezi regionální instituce. Z původně malého kulturního zařízení, zrozeného z obětavého úsilí a nadšení vlastenecky zaměřených pracovníků, vznikla profesionální a vysoce odborná instituce, která slouží veřejnosti v několika budovách. Hlavní budova ve Smetanových sadech v Uherském Hradišti je věnována expozici Slovácko a národopisným, archeologickým a historickým výstavám, v Galerii Slováckého muzea v Otakarově ulici v Uherském Hradišti je možnost seznámit se s výtvarným uměním jihovýchodní Moravy a s díly našich i zahraničních autorů, v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě se nachází expozice dokumentující významnou část dějin naší země. Ve dvou zemědělských usedlostech - památkách lidového stavitelství v obci Topolná lze zhlédnout expozici lidového bydlení a kovářství. Ve čtyřech archeologických lokalitách v Uherském Hradišti, Starém Městě, Modré u Velehradu a u Osvětiman, které jsou vyhlášeny Národními kulturními památkami, je možno prohlédnout si rekonstruované základy velkomoravských chrámových staveb. V roce 1929 zakoupilo město pro potřebu muzea budovu bývalého střeleckého městského spolku a pozdější restauraci Na Střelnici ve Smetanových sadech, postavenou v letech 1801-1803 na místě někdejší dřevěné střelnice. Po nezbytných rekonstrukčních a instalačních pracích zde bylo muzeum nově otevřeno v srpnu 1931.
Národopisné oddělení - Počátky muzejní národopisné práce na Uherskohradišťsku souvisí s buditelskou činností osmdesátých let minulého století a národopisnou vlnou po Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895. Myšlenku shromažďování a zachování všeho, co vytvořil lid, rozvíjela olomoucká národopisná družina, která svou činností od roku 1883 zahájila nové období ve vývoji národopisu na Moravě. Na práci olomoucké družiny poukazovali profesoři Jan Havelka a Josef Klvaňa, oba působící v Uherském Hradišti. Se stejným smýšlením a posláním přišel do Uherského Hradiště - Kunovic i učitel František Kretz, který se jako první ujal širšího sběru národopisného materiálu s úmyslem zachovat tyto předměty některému budoucímu muzeu. Od roku 1913 začala pracovat národopisná a archeologická sekce při místním odboru Národní jednoty v Uherském Hradišti pod vedením Josefa Klvani a Františka Kretze. Jejím úkolem bylo připravit výstavu Slovácka v roce 1915, které předcházelo založení Slováckého muzea jako střediska národopisné práce na Hradišťsku s důležitým kulturním a osvětovým posláním. V roce 1915 začala na Uherskohradišťsku vydavatelská činnost národopisného charakteru. František Kretz vydal Věstník národopisného muzea v Uherském Hradišti. Válečné události způsobily zánik tohoto věstníku a přerušily přípravu Výstavy Slovácka 1915. Během dalších deseti let vzrůstaly snahy o znovuotevření muzea. Nejaktivnější byla Národopisná a muzejní společnost založená v roce 1919. Zásluhou profesora gymnázia Františka Jilíka, Stanislava Lolka a díky Kretzovy pozůstalosti se rozrostl sbírkový fond muzea i jeho kvalita. Založením Muzejní a archeologické společnosti v roce 1933 se začalo rozvíjet národopisné dění. Od roku 1935 v souvislosti s přípravou Výstavy Slovácko 1937 vzrostl zájem o národopis na Hradišťsku. Nástupem docenta Antonína Václavíka do Slováckého muzea dne 1. dubna 1940 se zcela změnilo zaměření instituce - vybudovat regionální muzeum na základě vědeckého zpracování muzejního fondu a navázat styky pro akce sběratelské a výzkumné. První poválečná léta plynula ve znamení snah o vybudování Slováckého studijního ústavu jako centra s plánovitým řízením odborné národopisné práce, který by nejen zkoumal lidovou kulturu a uchovával studijní materiály, ale i umožňoval studium problematiky vědeckého rázu všem badatelům a zájemcům a prohluboval spolupráci s ostatními studijními ústavy. Přelom padesátých a šedesátých let byl obdobím postupné profesionalizace instituce. V roce 1958 nastoupil do muzea dr. Josef Jančář. Zaměřil se na výzkum a sběr materiálu pro připravovanou národopisnou expozici dokumentující zemědělské nářadí na Slovácku. Začala se rozvíjet cílevědomá sbírkotvorná, výzkumná a výstavní činnost. Byly řešeny aktuální otázky depozitářů i pracovních prostor. Výstavní a publikační činnost začala probíhat i v mezinárodním měřítku. Vydavatelské úsilí si vyžádalo v roce 1964 ustavení první redakční rady, která spolu s muzejní radou posuzovala a koordinovala činnost Slováckého muzea. V letech 1967 až 1968 proběhly s pomocí tehdejších místních národních výborů z celého Slovácka, občanů těchto obcí a studentů rozsáhlé sběry sbírkových předmětů, které obohatily sbírkový fond muzea o několik tisíc kusů exemplářů. V následujícím období spočívala sbírkotvorná činnost v třídění, konzervaci a ukládání materiálu, získaného zmíněnými výzkumy. Počátkem devadesátých let se otevřely Slováckému muzeu nové možnosti, které se dotkly i národopisného úseku. Na jedné straně toto oddělení přestalo spravovat velmi hodnotné sbírky na zámku Nový Světlov, které byly převedeny zpět do majetku města Bojkovice, ztratilo depozitář v objektu bývalé fary v obci Kostelany, na straně druhé získalo náhradou dvě památkově chráněné zemědělské usedlosti v obci Topolná, v nichž vybudovalo expozici lidového bydlení a poměrně velké depozitáře v nově postavených replikách stodol. Došlo k rekonstrukci výstavních prostor v hlavní budově i k novému vybavení zázemí pro pracovníky. Sbírkový fond byl nadále doplňován o dosud nezastoupené předměty. V roce 2000 obsahuje národopisný fond přes 30 tisíc sbírkových předmětů, z nichž 1200 kusů je instalováno ve stálé národopisné expozici. Národopisné oddělení Slováckého muzea se organizačně podílí na vedení Mezinárodní komisi pro studium lidových obyčejů v Karpatech /MKKK/ a nejen v této souvislosti se stalo řešitelem celé řady národopisných výzkumů, pořadatelem konferencí a vydavatelem sborníků a publikací (např. Bibliografie lidových obyčejů, Slavnostní průvody, Světci v lidové tradici, Magie a náboženství, Kult a živly). Odborní pracovníci navazují na svůj terénní výzkum krátko i dlouhodobými výstavami, připravují vánoční a velikonoční předvádění výroby tradičních zvykoslovných předmětů, spojených s pracovními dílnami pro děti, od roku 1998 jsou po zrušení ÚLUV pořadateli rukodělných kurzů. V cyklu Večery v muzeu připravují odborné přednášky a besedy.
Historické oddělení - Počátky historické práce spadají ve Slováckém muzeu do 30. let 20. století. První zmínky o ustanovení historického odboru pocházejí z 3. září 1931, kdy byl kustodem pro historické sbírky jmenován J. Jelínek. Současně byl ve Slováckém muzeu ustanoven i literární odbor, za jehož činnost byl odpovědný známý vlastivědný pracovník Bedřich Beneš Buchlovan. S činností historického odboru úzce souvisely i snahy o vybudování Památníku odboje, jenž by dokumentoval průběh první světové války a vznik samostatné Československé republiky. Základ historických sbírek muzea tvořily skleněné, porcelánové a kovové předměty, získané převážně sběrem, ale i nákupem od obyvatel Slovácka. V roce 1930 byly sbírky obohaceny zakoupením starého tisku Mars moravicus Tomáše Pešiny z Čechorodu, tištěného v Praze v roce 1677 a dále 47 kusů střeleckých terčů, pocházejících většinou z 18. a 19. století. V roce 1934 muzeum zakoupilo kopie map a plánů hradišťské pevnosti z vídeňského Vojenského archívu. Válečná léta pozastavila činnost historického úseku a rovněž 50. a 60. léta byla obdobím stagnace tohoto vědního oboru ve Slováckém muzeu. Až příchod nových pracovníků v 70. letech přinesl oživení. Veškeré historické sbírky byly inventarizovány, byla prováděna průběžná evidence nově získaných předmětů, byly budovány nové historické depozitáře. Rozvíjela se i výzkumná činnost s částečnou specializací na agrární dějiny regionu. Výstupy z výzkumů byly uplatněny při přípravě výstav a publikovány ve formě studií a článků v odborných časopisech a sbornících. Od roku 1990 se Slovácké muzeum stalo jedním z mála odborných ústavů, které pořádají pravidelná setkání agrárních historiků z celé republiky i ze zahraničí. Tyto konference přispívají k rozvoji poznání agrární historie některých zemí střední a jižní Evropy i ke konfrontaci stavu vědeckého bádání dané problematiky v těchto zemích. Velká pozornost je věnována od roku 1992 výzkumu a dokumentaci uměleckohistorických památek obcí a měst okresu Uherské Hradiště, které postihují nejen památkově chráněné stavby, ale i ostatní stavebně a historicky zajímavé objekty. Stávající sbírkový fond historického úseku Slováckého muzea je tvořen dvěma základními typy materiálů: písemné dokumenty a trojrozměrné předměty. Mezi zajímavé soubory patří především sbírka militárií, v níž vyniká již zmíněná kolekce střeleckých terčů, dále středověké a pozdně středověké sečné a palné zbraně, stejně jako výzbroj z 2. světové války. Skutečnými skvosty jsou předměty, dokumentující minulost města Uherského Hradiště: pozdně gotická stříbrná monstrance, křišťálový renesanční kříž a stříbrný pečetní typář. Mezi nejzajímavější písemné dokumenty patří soubor starých tisků, v němž převažují různá vydání Bible, kolekce map a plánů, zejména hradišťské pevnosti. V posledních letech byl významně obohacen fond pohlednic obcí a měst okresu Uherské Hradiště, který je využíván nejen k výstavní činnosti, ale také badateli z řad architektů a projektantů, neboť jsou mnohdy jediným zdrojem informací o vzhledu budov, ulic i částí obcí a měst v minulosti. Hojně je badateli využíván i fond pozůstalostí významných osobností, za všechny jmenujme Bedřicha Beneše Buchlovana, Arnošta Hrabala či Rozky Falešníkové. Vybudování nových dvou depozitářů v roce 1995 umožnilo zintenzivnění péče o historický sbírkový fond.
Archeologické oddělení - Počátky archeologického bádání na Uherskohradišťsku jsou spojeny s úsilím prvních průkopníků ve druhé polovině minulého století. Jejich výzkumy lze spojit především s hledáním centra Velké Moravy ve Starém Městě a jeho bezprostředním okolí (František Přikryl, Julius Jeronym Christin, Antonín Zelnitius). Za zakladatele této velehradské archeologie bývá označován František Přikryl, který pod vlivem miléniových oslav v letech 1863 a 1885 začal jako první archeologicky zkoumat legendární velkomoravský Velehrad. Mezi nejpřednější archeologické exponenty z řad amatérů patřil Antonín Zelnitius, který roku 1922 založil ve Starém Městě „Muzejní spolek Starý Velehrad - Staré Město“. Jeho úkolem bylo prozkoumat území celého Starého Města, později byla jeho působnost rozšířena na oblast Středního Pomoralví vůbec. Skutečné systematické archeologické výzkumy se začaly rozvíjet až po druhé světové válce pod vedením Viléma Hrubého (Staré Město, Modrá, Sady, Zlechov, sv. Kliment u Osvětiman), jehož jméno je spojeno i s objevem první prokazatelně velkomoravské církevní architektury v našich zemích - kostelíka ve Starém Městě „Na Valách“. K dalšímu rozvoji činnosti archeologického oddělení došlo zejména po roce 1964 s nástupem odborně školeného archeologa Roberta Snášila, který uskutečnil výzkumy na katastrech téměř 60 obcí bývalého okresu Uherské Hradiště. Od roku 1995 se archeologické pracoviště nachází společně s konzervačním oddělením v Hradební ulici v Uherském Hradišti. Geografický rozsah výzkumů archeologického oddělení byl stanoven na dřívější okres Uherské Hradiště se zvláštním zaměřením na oblast užšího Pomoraví a Poolšaví. V současné době čítá archeologická sbírka téměř 300 tisíc inventárních čísel. Mezi nejcennější nálezy patří především zlaté a stříbrné velkomoravské šperky - náušnice, prsteny, gombíky, nákončí, ale také unikátní předměty, ozdoby a zbraně z mladší doby kamenné, bronzové, časného i pozdního středověku. Archeologické oddělení Slováckého muzea soustavně spolupracuje s úzce specializovanými obory - dendrochronologie, osteologie, paleobotanika, geofyzika a další. Podílí se také na významných oborových projektech - např. katalogizaci a digitální mapové registraci všech archeologických lokalit okresu na počítačích, na grantových projektech podchycujících vývoj pravěkého a časně historického osídlení nivy řeky Moravy v Dolnomoravském úvalu. Vedle sbírkotvorné a vědeckovýzkumné práce se podílí i na činnosti metodické a kulturně výchovné - především přednáškové a výstavní, zaměřené na seznamování nejširší veřejnosti nejen s výzkumy jednotlivých lokalit, ale i na popularizaci pravěkých a nejstarších dějin naší země.
Konzervační oddělení - Konzervační oddělení patří mezi nejmladší oddělení Slováckého muzea. Jeho hlavním posláním je pomocí různých pracovních postupů dospět k relativnímu uchování sbírkových předmětů proti přirozenosti jejich změn, respektive zániku. Je tedy nepostradatelnou součástí činnosti muzea. První zmínka o ochranné péči sbírek ve Slováckém muzeu pochází z roku 1937. Jednalo se hlavně o údržbu a čištění textilních součástek, které měly sloužit k výstavním účelům, především k Výstavě Slovácka 1937. I v následujících letech byla ochrana sbírek zaměřena především na zachování a udržování krojů. Dokumentace o způsobu konzervace a použitých materiálech se v této době neprováděla. Bylo k ní přistoupeno až v roce 1970 formou konzervačních karet, v souvislosti s vybudováním konzervační dílny v hlavní budově muzea. V současné době je v dokumentační oddělení muzea uloženo na 16 000 ks konzervačních karet doplněných kresebnou nebo fotografickou dokumentací, případně rentgenovými snímky, rozbory materiálů apod. V roce 1995 získalo konzervační oddělení větší a vhodnější prostory v nově zrekonstruovaném objektu v ulici Hradební, který je dostatečně vybaven pro běžnou konzervaci a restaurování sbírkových předmětů menších rozměrů. Velké kusy jsou od této doby zpracovávány na novém detašovaném pracovišti v památkově chráněné zemědělské usedlosti v obci Topolná č. p. 93. Hlavní náplň práce konzervátorů - preventivní a systematická péče o sbírkové předměty, jejich konzervace a restaurování - nespočívá jen v činnosti v dílně. Práce v depozitářích je její důležitou složkou se zvláštním důrazem na kontrolu stavu zde uložených sbírek i kontrolu a udržování potřebných klimatických podmínek, které mají podstatný vliv na uchování mnohdy již nenahraditelných sbírkových předmětů. Činnost konzervačního oddělení je nezbytným předpokladem pro uchování a prezentaci části kulturního dědictví nejen našeho regionu. Činnost: Konzervační oddělení Slováckého muzea ročně zpracovává na tisíc kusů sbírkových předmětů a to z kovů, dřeva, textilu, keramiky, slámy, proutí, kůže, skla. Konzervují a restaurují se zde např.: kroje a krojové součástky, obuv, kožené opasky, keramika, malované truhlice, poličky a lavice, polychromované plastiky, olejomalby, obrázky na skle, zemědělské nářadí, kolovraty, kolébky, díže, žehličky, mlýnky, zbraně, cechovní konvice, korbele, hodiny, střelecké terče, kovy, keramika a kůže z archeologických výzkumů a jiné.