- Cesta pravěkem k českému státu - V úvodní části se seznamujeme s pracovními metodami archeologů, a to od příprav terénních prací až po zpracování nálezů, něvštěvník pak prochází úseky doby kamenné až železné, římským obdobím a poznává doklady příchodu prvních Slovanů. Závěr je věnován významu Levého Hradce v období počátku českého státu. Exponáty jsou v maximální míře rozmístěny volně v prostoru, jsou zde především velké modely stavebních objektů, figuríny s rekonstrukní oděvů i funkční instalace pracovních nástrojů. Tato expozice je v rámci programu Brána muzea otevřená doplněna interaktivní hrou na archeology Hledání minulosti. Při této hře si každý návštěvník může vyzkoušet týmovou práci archeologů a konzervátorů.
- Hledání minulosti - Interaktivní hra, která navazuje na archeologickou expozici "Cesta pravěkem k českému státu ". Návštěvník si při hře vyzkouší týmovou práci archeologů a konzervátorů. Tato práce je základem objevování nových historických poznatků. Hra, která je samoobslužná, je určena dětem i dospělým, kteří si rádi hrají a zároveň poznávají. Hra vznikla v rámci programu "Brána muzea otevřená" za podpory nadace Open Society Fund Praha.
- Zdenka Braunerová doma i v cizině - Dlouhodobá výstava přibližující osobnost malířky, grafičky a organizátorky uměleckého a kulturního života, která velkou část svého života žila a tvořila v Roztokách.
- Renesanční svatební síň - Klenutá síň z období pozdní gotiky, byla na přelomu 16. a 17. století přestavěna na velký sál, určený pro slavnostní hostiny a zábavy. Z původní výzdoby se kromě malovaných ostění oken a vlysů zachoval malovaný záklopový strop. Nyní slouží k reprezentačním účelům a jako svatební síň.
- Salon ve stylu biedermeieru - Salon je vybaven mobiliářem ze 30. až 50. let 19. století a připomíná tak dobu počátků nejstaršího pražského letoviska, kterým se Roztoky staly v době národního obrození, kdy panství patřilo rodině Lederů. Exponáty pocházejí zejména z rozsáhlé sbírky malíře Miloše Maliny (1904 - 1991), darované Středočeskému muzeu.
|
Nezobrazovat loňské akce ...
- 27.11.2002 - 06.01.2003 Budeme překvapeni - Roztoky a Středočeské muzeum očima dětí.
- 05.12.2002 - 12.01.2003 Narození Páně - vánoční výstava betlémů ze sbírek Středočeského muzea. Představí se zejména tři výrazné betlémářské oblasti u nás - Příbramsko, Kralicko a Ústeckoorlicko. K nejmalebnějším projevům lidového umění ztvárňujícího vánoční tématiku patří betlémy z Ústí nad Orlicí, sestavované do bohaté prostorové kompozice z jednotlivých figurek, které jsou malovány tzv. vaječnou temperou na lepence. K takovým patří i dosud málo vystavovaný rozsáhlý soubor čítající na 400 figurek a široký 4 metry. Mimo dalších betlémů bude výstava doplněna předměty s vánoční tématikou. Autorkou výstavy je PhDr. Ivana Kubečková, která bude pořádat i komentované prohlídky a to v neděli 8. 12. od 1500 a ve čtvrtek 12. 12. od 1600.
- 05.12.2002 - 12.01.2003 Trilobiti Barrandienu - návštěvníci uvidí více než 200 fosilií z kambria, ordoviku, siluru a devonu ze sedimentů barrandienské oblasti, ležící na území středních a západních Čech. Autorkou výstavy je RNDr. Petra Přidalová. Výstavu Trilobiti Barrandienu jsme připravovali společně s Muzeem Českého krasu v Berouně. Vernisáž se měla konat 13. srpna 2002. Místo vernisáže přišla voda, která zasáhla obě muzea. O tom, jak vypadala povodeň a její následky v roztockém muzeu, bude vypovídat výstava Muzeum pod vodou na fotografiích Stanislava Boloňského, Aleše Hůlky, Jiřího Pekárka a Jana Pohribného. Tyto dvě výstavy budou instalovány v jedné výstavní síni. Výstavu Trilobiti Barrandienu a Muzeum pod vodou nespojuje pouze okolnost, že jak roztocké muzeum, tak berounské muzeum - odkud pochází sbírka trilobitů, bylo zatopeno. Trilobiti jsou symbolem toho, co bylo před námi. O tom, co se stalo teď, jsou vystavené fotografie. Souvislost mezi minulostí, současností, přírodou a člověkem si každý může hledat sám.
Návštěvníci budou moci i zhlédnout Salon ve stylu biedermeieru a v pracovní dny bude možné nahlédnout do improvizované konzervátorské dílny, kde se zpracovávají archeologické nálezy, které byly také - tak jako samotná konzervátorská dílna zasaženy povodní. - 13.03.2003 17:00 - 29.06.2003 Motýli - sbírka z pozůstalosti Josefa Háši
Po necelých deseti letech se do výstavních prostor Středočeského muzea opět stěhují motýli. Není divu, vždyť i mezi motýly je mnoho migrujících druhů. Podle Guinnessovy knihy zvířat je nejdelší známá migrace monarchy stěhovavé (Danaus plexippus) a to 3 432 km. A motýli nelétají pomalu, lišaj smrtihlav dosahuje nevyšší rychlosti až 50 km/hod.
Nyní však vážně. Počátkem roku 1994 uspořádalo Středočeské muzeum úspěšnou výstavu: „Motýli“, kde jsme mohli obdivovat nádherné tvary a barvy nejen našich motýlů, ale i mnoha cizokrajných, především tropických. Vždyť na světě je známo více než 150 000 druhů a jejich rozmanitost je velká. Například velikost rozpětí křídel sahá od 2 mm až po téměř 30 cm.
Tehdy se jednalo o výstavu „vysoce“ odbornou a někteří návštěvníci se mohli cítit až zahlceni množstvím poučných textů. Tentokrát tomu bude jinak. Jedná se o výstavu sběratelskou, kterou za svůj život vytvořil pan Josef Háša, který velmi miloval přírodu a kromě sběru motýlů se věnoval i malování a fotografování. Jeho kresby motýlů, rostlin, ale i hub se samozřejmě na výstavě také objeví, stejně jako fotografie lokalit, na kterých sbíral motýly a to bylo především v Roztokách u Prahy a blízkém okolí. Obzvlášť si oblíbil přírodní rezervaci Roztocký háj - Tiché údolí, odkud pochází i značná část jeho sbírky. Často a rád jezdíval na chalupu do pošumavského Zichova, kde samozřejmě také sbíral, maloval a fotografoval.
Pan Háša se mohl tak intenzivně věnovat svému koníčku pro nesmírné pochopení své manželky Josefy, který se s ním účastnila všech jeho sběratelských výprav.
Josef Háša vytvořil za svůj nepříliš dlouhý život, zemřel 3. 7. 1974 ve věku nedožitých 54 let, úctyhodnou sbírku motýlů čítající více než 4 500 kusů, které patří k 743 druhům, což představuje více než čtvrtinu všech druhů zjištěných v Čechách.
Motýli budou vystaveni ve 32 prosklených entomologických krabicích a u každého druhu bude kromě latinského jména, uvedeno i české jméno a systematické zařazení v rámci čeledí.
Velmi zajímavou částí je neobvyklá sbírka vývojových stádií 25 druhů motýlů, který čítá 1385 kusů. Jedná se např. o tyto duhy: lišaj paví oko, bourovec dubový, modrohlávek ovocný, přástevník medvědí, martináč bukový, bourovec prsténčivý, vztyčnořitka rudoskvrnná, bekyně mniška, hranostajník vrbový, bělásek zelný, martináč habrový, bourovec ostružiníkový, hřebetozubec vrbový, bekyně velkohlavá, babočka kopřivová, otakárek ovocný, zejkovec podzimní, vztyčnořitka lipová, stužkonoska modrá. Jak je všeobecně známo motýli procházejí složitým vývojovým cyklem se čtyřmi stádii: 1. vajíčko, 2. housenka (larva), 3. kukla (pupa), 4. dospělec (imago). Jedná se o tzv. dokonalou proměnu, což je jeden z největších zázraků přírody.
Součástí výstavy jsou i pomůcky pro lov a preparaci motýlů. Dnes však rozhodně nelze doporučit lovit kdekoliv libovolné druhy motýlů. Předně se nesmí bez příslušných povolení lovit v rezervacích a také se nesmí lovit zákonem chráněné druhy, mezi které patří např. jasoň červenooký a dymnivkový, modrásek černoskvrnný a hořcový, pestrokřídlec podražcový v kategorii kriticky ohrožených druhů; hnědásek osikový, martináč hrušňový, okáč skalní, přástevník mařinkový a svízelový, stužkonoska vrbová, zubokřídlec dubový, žluťásek borůvkový v kategorii silně ohrožených druhů a batolci, bělopásci, lišaj pryšcový, otakárek ovocný a fenyklový, perleťovec mokřadní v kategorii ohrožených druhů.
Celá sbírka je v opravdu mimořádně dobrém stavu bez jakéhokoliv znatelného poškození.
Samotnou výstavu tentokrát doprovází pouze minimum nezbytného textu, ale v závěru je uveden rozsáhlý výčet české i zahraniční literatury doporučené k dalšímu studiu.
Sbírku zapůjčilo k vystavení Okresní muzeum Praha - východ v Brandýse nad Labem, kam ji před 2 lety předala paní Hášová.
|
