- Expozice románsko - gotických fragmentů - Stálá expozice románsko - gotických fragmentů, asi 470 kusů.
- Presbytář - Typická sloupová architektura B. Fontana, původně úzce související s barokním hlavním oltářem, je doplněna dvěma volnými plastikami sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty. Rozměrné oltářní plátno představující patrocinium kostela - Nanebevzetí P. Marie, namaloval v 70. letech 18. století I. Raab.
- Kaple Matky křesťanské jednoty - Kaple byla v době cisterciáckého kláštera (17. - 18. století) tzv. zimní sakristií, později upravena na kapli sv. Josefa. Ve 30. letech našeho století po celkové rekonstrukci byla upravena do současné podoby. Mramorový oltář, navržený architektem K. Madlmayrem, je moderně pojatý podle starokřesťanského vzoru. Nad tabernáklem z pozlacené tepané mosazi je umístěn obraz Panny Marie s Ježíškem od Emanuela Dítěte z roku 1919. Malován byl podle vzoru byzantské ikony z římské baziliky Panny Marie Větší. Bohatě zdobený rám ze zlaceného bronzu nese v horní lunetě reliéf dvou adorujících andělů kolem svatováclavské koruny Kristovy. V postraních pásech a dole jsou miniatury českých patronů s relikviemi, ve spodních rozích je zobrazen příchod sv. Cyrila a Metoděje na Moravu a přijetí pallia od papeže Hadriana II. Uprostřed pod ikonou se nachází relikvie sv. Josafata. Po celé ploše rámu je posázeno 43 polodrahokamů.
- Královská kaple - Kaple byla přistavěna k severnímu rameni příčné lodi v roce 1665. Původní výzdoba kaple je motivována vzpomínkou na zemřelé zakladatele a dobrodince kláštera. Tuto myšlenku výstižně vyjadřují i tři moderní vitráže z roku1939. Zobrazené erby připomínají první zakladatele velehradského kláštera, významné opaty, ale i cisterciácký řád a jeho velehradský konvent. Návrh pro výrobu mozaikových oken zpracoval K. Madlmayr.
- Kupole - Nejstarší klášterní kostel neměl věže. Pouze nad křížem příčné a podélné lodě byla vystavěna malá zvonice. V 16. století na tomto místě nechal opat Ekard ze Schwoben vybudovat mohutnou věž se třemi renesančními báněmi. V průběhu barokní přestavby nahradila renesanční věž barokní kupole s nízkou lucernou nad střechou. Iluzivnímu pojetí nástěnné malby na celé ploše kupole dominují postavy zakladatelů kláštera, moravského markraběte Vladislava Jindřicha a jeho bratra českého krále Přemysla Otakara I. V pendentivech jsou zobrazeni čtyři západní učitelé církevní: sv. Augustin, sv. Ambrož, sv. Jeroným a sv. Řehoř Veliký.
- Chórové lavice - Dnešní chórové lavice jsou jen částí většího celku z přelomu 17. a 18. století. Lavice pro opata a převora, stojící původně u hlavního oltáře, byla při zrušení kláštera v roce 1784 z kostela odstraněna a bezpochyby zničena. Dochované lavice pro řeholníky byly řešeny jako dva symetrické protilehlé celky, kryjící vždy dvě a dvě arkády barokních postranních kaplí, které z tohoto důvodu nemají oltáře. Ačkoliv jde o dílo neznámého barokního umělce, nelze pochybovat o jeho domácím původu. Svědčí o tom jednak celkové pojetí jejich architektury a kompozice, zejména však bohatá ornamentální výzdoba, čerpající náměty z domácího prostředí polí, vinic, zahrad, luk a lesů. Barokní architektura lavic, bohatě doplněná plastickou ornamentální řezbou, nese v nikách i ve volném prostoru celkem 60 soch světců a andělů. Rozsáhlá restaurace, kterou provedla v roce 1936 dílna V. Kotrby, zachránila toto jedinečné dílo před úplným zničením. Lavice bývají pro svoji uměleckou hodnotu označovány za klenot moravského baroka.
- Kazatelna - Na rozdíl od chórových lavice je kazatelna řezbářským dílem italských mistrů, připisována dílně B. Fontana. Pořízena byla krátce před rokem 1735. Na stříšce je alegorická postava Církve s atributy božských ctností - s křížem, kotvou a kalichem. Skupina devíti andělů demonstruje křesťanskou věrouku a morálku nesenými deskami Desatera a čtyřmi knihami evangelií. Vnitřní plochu stříšky zdobí věnec zlatých paprsků kolem holubice Ducha Svatého. Střední reliéfní deska znázorňuje Kristovo zjevení apoštolu Tomášovi. Koš kazatelny nese tři ploché zlacené reliéfy: ustanovení apoštola Petra hlavou církve, Kristus u studnice Jákobovy a Kristus na cestě do Emauz. V roce 1936 byla rovněž podrobena celkové restauraci.
- Klenba - Barokní válená klenba s lunetami se nachází přibližně v úrovni původní raně gotické klenby. Iluzivní architektura na klenební fresce umocňuje působivost skutečné výšky a otevírá pohled do nekonečna. Letopočet 1722 u vítězného oblouku udává rok dokončení její výzdoby. V této části fresky je znázorněno zničení velehradského kláštera moravskými husity v roce 1421 a upálení opata Jana s několika mnichy na stupních oltáře. Směrem k hlavnímu vchodu následuje podélný obraz otevřeného nebe s Nejsvětější Trojicí a Nanebevzetím Panny Marie. Třetí část fresky u kazatelny představuje křest moravského krále Svatopluka, podle barokní tradice uskutečněný oběma braty Cyrilem i Metodějem. Nad hudební kruchtou freska zobrazuje sv. Cecilii, patronku církevní hudby, dirigující nebeský chór.
- Varhany - Současnou podobu získaly varhany až při poslední rozsáhlé rekonstrukci a výměně hracího stroje v letech 1963 - 1964 (akce uskutečněná k oslavě 1100. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu). Dvě samostatné barokní varhanní skříně, pocházející z poloviny 18. století, v nichž byly umístěny původní varhany brněnského varhanáře Antonína Richtra, zdobí plastická dekorace a četné plastiky zpívajících a hrajících andělů. Poloha skříní byla mírně upravena posunutím dopředu a vzhůru. Nový pozitiv, zakomponovaný do zděného pódia hudební kruchty, sjednocuje varhanní skříně v jeden pohledový celek.
Nové varhany jsou elektropneumatické, ovládané elektrickým hracím stolem. Mají 5521 píšťal, 60 hracích rejstříků a tři manuály s pedálem. Vyrobeny byly v továrně na varhany Rieger-Kloss, n.p., v Krnově.
- Postranní kaple - Deset ze čtrnácti barokních kaplí otevřených arkádami do prostrou hlavní lodě je vybaveno oltáři těchto světců: Václava a Floriána, Marie Magdalény a Marie Egyptské, Cyrila a Metoděje, Kateřiny a Barbory, světců cisterciáckého řádu a andělských kůrů. Architektura všech oltářů včetně sochařské a štukové výzdoby nese charakteristické znaky dílny B. Fontana. Nástěnné malby jsou z velké většiny dílem brněnských malířů F. Ecksteina a J.J. Etgense. Pod jejich přemalbou lze někde i tušit původní malby P. Paganiho. Velká oltářní plátna jsou od M. Willmanna (oltář sv. Floriana, sv. Václava) nebo od I. Raaba, který v 70. letech 18. století některá Willmannova plátna přemaloval, jiná zhotovil jako svá původní díla.
V prostoru kaple sv. Václava je v současné době umístěn obraz sv. Cyrila a Metoděje od polského malíře Jana Matejko, věnovaný Velehradu v roce 1885 polským národem.
V protější kapli sv. Floriána je dřevěná socha sv. Josefa od sochaře a profesora pražské umělecko-průmyslové školy Štěpána Zálešáka.
Do kaple sv. Kateřiny byla umístěna korouhev věnovaná v roce 1927 slovenskými poutníky k výročí 1100 let narození sv. Konstantina-Cyrila. Korouhev vyšily ženy v Ciferu u Trnavy. Mimo výšivku Panny Marie Šaštínské a znaku Slovenska je na ní množství prvků lidových výšivek ze všech sedmi stolic slovenských.
V protější kapli sv. Barbory jsou dvě korouhve z roku 1885. První věnovali polští poutníci a druhá je darem Čechoslovanů ze Spojených států severoamerických.
Pod hudební kruchtou u pravého sloupu nachází se velký kříž, který je dílem samouka Augustina Sedláčka z Vyškova, darovaný kostelu v roce 1860. Dva obrazy na plátně od I. Raaba ze 2. poloviny 18. století představují cisterciáckého světce sv. Bernarda. Ikonografický výklad těchto obrazů býval dříve spojován se známou legendou o mnichu Fortunatovi. Obraz sv. Cyrila a Metoděje, v pojetí východního ritu, visící nad vchodem do levé věže, pochází z počátku našeho století od pražské malířky A. Tchořové. Na protější straně nad vchodem na pravou věž a na kůr je obraz papeže Pia XI. Od Jana Pojsla z roku 1949. Obraz svou motivací a symbolikou připomíná vztah tohoto papeže k Velehradu. V roce 1927 udělil totiž velehradskému kostelu titul papežské baziliky menší, aby tak zdůraznil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu. Podobnou myšlenkou byl veden rovněž papež Jan Pavel II., když v roce 1985 věnoval Velehradu zvláštní vyznamenání Zlatou růži.
|
