|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 První zmínky o historii hradu v Jevišovicích pocházejí z 80. let 13. století, kdy jej naproti dnešního Starého zámku zbudoval Boček z Kunštátu. Na počátku 15. století vlastnil Jevišovice odpůrce císaře Zikmunda a vévody Albrechta Rakouského Hynek z Kunštátu zvaný Suchý čert. Od začátku 20. let 15. století byly Jevišovice jednou z bašt husitství na jihozápadní Moravě. V roce 1421 dokonce odolávaly vojskům Albrechta Rakouského, ovšem hrad, jenž vlastnil stoupenec husitství Sezema z Kunštátu, byl nakonec dobyt a rozbořen. Nové hradní sídlo, které vyrostlo na protějším břehu řeky Jevišovky v místě dnešního Starého zámku někdy kolem poloviny 15. století, se stalo organickým prvkem městského opevnění. Na konci 16. století prosšlo renesanční přestavbou, kdy vznikl čestný dvůr a arkády. Zámek utrpěl značně za třicetileté války, avšak v 80. letech 17. století byl péčí nového vlastníka Ludvíka Radouita de Souches opraven a barokně přestavěn. K původní stavbě přibyla dvě jednopatrová křídla a byla obnovena zámecká kaple. Tato podoba zůstala Starému zámku dodnes. V jeho držení se střídali různí majitelé, kteří jej však na přelomu 19. a 20. století přestali obývat a přesídlili do Nového zámku na druhé straně Jevišovic. Posledním šlechtickým majitelem byla hrabě Larisch-Mönich, jemuž byl v roce 1945 konfiskován. Spravovala jej obec Jevišovice, od roku 1974 je pak správcem zámku Moravské zemské muzeum v Brně, které jej roku 1980 opravilo a umístilo sem některé svoje sbírky. |
||
|
